Slovo anglického původu mající význam „hodnota“ je nejčastěji používáno v zemědělství a v našem případě ve finančním sektoru.
Bonita subjektu je nejčastěji posuzována bankami před poskytnutím úvěru nebo jinými subjekty před majetkovým vstupem do firmy, investováním nebo navázáním obchodního partnerství. Obecně hraje hodnocení bonity významnou roli ve věřitelsko–dlužnických vztazích.
Shledá-li banka klienta úvěruschopným, vyjadřuje tak svou důvěru v jeho schopnost plnit své závazky.
Čím lepší je bonita dlužníka nebo firmy, tím méně rizikovou se může jevit pro případné věřitele a tím levnější finanční zdroje banky dlužníkům poskytnou.
Bonita ve finančním sektoru určuje schopnost dlužníka dostát svým závazkům a bonita klienta je počítána na základě výše a struktury jeho příjmů a výše a struktury jeho výdajů.
Bonita v zemědělství určuje cenu pozemku a půdy (bonita pozemku je Ministerstvem zemědělství určená cena zemědělských pozemků; bonita půdy je cena půdy určená na základě její úrodnosti – černozem, hnědozem, kamenné půdy atd.).
Bez ohledu na oblast použití je výsledkem výpočtu zpravidla „index bonity“ nebo také „skóre bonity“, tj. absolutní hodnota, jejíž výše je rozhodující pro určení ceny pozemku, půdy či poskytnutí úvěru.
Výpočet bonity proto nemá, i s ohledem na různorodost využití tohoto pojmu, jasně definované vzorce.
V praxi dochází běžně k situacím, kdy je bonita klienta žádajícího např. o hypoteční úvěr u jednotlivých bank počítána rozdílně a mnohdy také zahrnuje více proměnných, které nemusejí přímo souviset s jeho příjmy či výdaji.
